Meditace je fenomén, jenž provází lidstvo po tisíciletí. Jeden z nejstarších manuálů, týkajících se hledání odpovědí na existenciální otázky našeho života, rozvoje lidského vědomí a spirituality, je kniha pocházející z Indie s názvem Vigyan Bhairav Tantra. Nevíme to přesně, ale odhaduje se, že se tato nauka předávala ústně téměř 5000 let. Písemný záznam pochází přibližně z 8. století našeho letopočtu. Tato kniha není intelektuální ani filozofická. Neobsahuje žádnou doktrínu, nýbrž 112 meditačních technik pro různé typy lidí a jejich modality. Nezabývá se tím, proč věci jsou, ani tím, co je pravda, ale zabývá se tím, jak dosáhnout pravdy.
Slovo tantra znamená v překladu technika nebo metoda. Toto slovo se objevuje v moderním světě, pro laika zní tajemně a průmysl nabízející sexuální služby si jej přivlastnil a zneužil. Občas se objevuje v nabídkách různých workshopů, které pracují se sexualitou. Nechci zde hodnotit „čistotu úmyslu“ nebo to, čím se vlastně zabývají. Ve své praxi se vracím k původní podstatě tantry jako meditativní vědy. Pro mě je tantra cestou uvědomění – systematickým přístupem, jak se posunout z mysli do srdce. S těmito starobylými technikami nepracujeme jako s nástrojem zaměřeným na sexualitu, ale jako se způsobem, jak transformovat energii, rozšiřovat vědomí a dosáhnout stavu vnitřního klidu a přítomnosti.
Ve skutečnosti je tantra věda, důležitá je metoda a technika, zkušenost se stává středem. A proč vůbec začínám rozpravu o meditaci nějakým 5000 let starým spisem? Je to proto, že základní principy toho, co prožíváme, jak vnímáme, jak vytváříme obraz vnějšího a vnitřního světa, je stejný bez ohledu na to, jak obrovský společenský a technologický pokrok lidstvo učinilo. Používáme stejné modality, prožíváme stejné emoce a máme stejné pocity jako naši dávní předchůdci. Hledáme odpovědi na otázky smyslu našeho života, našeho místa ve světě, spojení s druhými lidmi, s přírodou, jsme konfrontováni s pomíjivostí života a hledáme spojení s něčím, co možná existuje, s něčím, co nás přesahuje, s něčím, co je trvalé a neochvějné.
Meditace (zde hovořím o metodě) byla a je stále přítomná v mnoha duchovních školách, teistických stejně jako ateistických. Meditace je nejčastěji asociovaná se sezením v lotosu se zavřenýma očima – každý určitě viděl sochu Buddhy, jak sedí a medituje.
Meditací v sobě probouzíme a kultivujeme schopnost prožívat přítomný okamžik tady a teď, tuto specifickou formu prožívání přenášíme do všeho, co běžně děláme, a nezáleží na tom, jestli zrovna štípáme dříví, umýváme nádobí, běháme v parku, řídíme auto nebo sázíme rostliny. Jsou činnosti, při kterých je udržet naši pozornost snadné, a jsou činnosti, kdy je to obtížné. Ale to vše je součástí postupného učení. Moderní meditační techniky, které používám, mají základ v tomto starém učení, ale byly navrženy a uzpůsobeny našemu životnímu stylu a našim současným potřebám – jedná se o takzvané dynamické meditace. Techniky trvají hodinu, mají různé fáze, pracují s pohybem, některé s dýcháním, tancem, zpěvem, sezením v tichosti a relaxací. Meditace (zde hovořím o procesu) nevyžaduje víru, znalost východní filozofie nebo hluboké přesvědčení, ale vyžaduje odhodlání, trpělivost, lehkost, hravost, kapku důvěry a odvahy. Meditace není hloubavé přemýšlení a také to není hledání stavů blaženosti, vytržení či extáze. Meditací prohlubujeme schopnost se zklidnit, schopnost reflektovat, schopnost uvědomovat si, co se v nás děje, co se děje v našem fyzickém těle, jaké emoce prožíváme, jaké máme pocity, co se odehrává v našem myšlení. Meditace není zázračný všelék, neslouží jako náhrada medicínské léčby a nenahrazuje terapii. Je však důležité zmínit, že pravidelná meditační praxe má celou řadu pozitivních vlivů na lidský život a zdraví. V této oblasti proběhla celá řada vědeckých výzkumů, je k dispozici mnoho knih, článků a závěrů vědeckých prací.
Během meditování se mohou objevovat různé vnitřní stavy, na jejichž prožívání se neupínáme, neztotožňujeme se s nimi. Pokud je to něco, co přetrvává a co vnímáte jako překážku na cestě, je dobré si o tom promluvit.