Historie hypnózy je stará jako lidstvo samo. Byla využívána nejprimitivnějšími národy, starověkými i moderními, při praktikování náboženských a léčebných rituálů, k zesílení víry v mysticismus a magii. Pozoruhodná povaha tohoto psychologického projevu, jeho nevysvětlitelnost, matoucí fenomenologie a zdánlivě zázračné výsledky, které přináší, spolu s jeho dlouhodobým používáním v jevištní magii a udivováním diváků, to vše přispělo k tomu, že je opředena aurou nadpřirozena a nereálna.
Vědecká historie hypnózy začala v druhé polovině 18. století. Rozsáhle ji využívala řada klinických lékařů, aniž by byla adekvátně rozpoznána její povaha. V polovině 19. století anglický lékař James Braid tyto fenomény studoval a zavedl termíny hypnotismus a hypnóza. Na začátku 20. století došlo k uznání reedukačních možností, které hypnóza nabízí. Výrazný pokrok pak nastal v padesátých letech, kdy byla hypnóza podrobena důkladnému studiu. Výrazně se rozšířilo její uznání, využití a byla zproštěna pověr, obav a mylných představ, které bránily jejímu vědeckému přijetí a zkoumání. Jednou z nejvýznamnějších postav na poli moderní hypnoterapie byl americký lékař Milton H. Erickson, jehož postupy, přístup a využití hypnózy při práci s klienty formují podobu současné praxe.
Hypnóza je jev běžný v lidské zkušenosti, a to jak vyvolaný, tak spontánní. Každý člověk poznal okamžik, kdy sní. Máme nějaký sen, často těsně před probuzením, ve snu prožíváme různé situace, vidíme obrazy, máme různé pocity, vnímáme projev našeho podvědomí a zpracováváme něco, co se odehrává v našich životech. Pak přichází okamžik, kdy se ze snu probouzíme, uvědomujeme si opět naše tělo, prostředí, v němž se nacházíme, zvuky z okolí a všechny další vjemy, které jsme v průběhu snění vůbec nezaznamenali. Byli jsme ve stavu transu. Někdy je přechod k vědomé části prožívání rychlý, jindy zase pomalý. Někdy si obsah snu pamatujeme, zůstává s námi jako vzpomínka na film, často si pamatujeme i pocitovou dynamiku, která film provázela. Někdy je nám poselství snu jasné a někdy se divíme, co to vůbec znamenalo.
V kontextu práce s klienty definujeme hypnózu jako metodu komunikace s podvědomou myslí. Tato komunikace má svá specifika, řeč podvědomí je jiná, je řečí obrazů, metafor, přirovnání, používáme různá doporučení. Tato komunikace má také určitý terapeutický záměr, citlivě stimulujeme dynamiku podvědomí k nalezení odpovědí na řešení problematické situace, změny chování a našeho vnímání. Sezení s hypnózou probíhá ve stavu hluboké relaxace, klient si je schopen vybavit vše, co v průběhu transu zazní. Klient si navíc ze sezení s hypnózou odnáší zvukový záznam, ten umožňuje v této vnitřní práci dál pokračovat ve svém vlastní prostoru a čase. Okamžik, kdy se změna začne v životě klienta projevovat, je často překvapující, přichází nenásilně, nové návyky se jednoduše projeví a stanou se integrální součástí našeho života.
Hypnoterapie je efektivní při odstraňování nežádoucích návyků, řešení nespavosti a snižování stresu. Hypnóza může pomoci navodit hlubší kontakt s vlastním citovým životem, lze ji použít ke zlepšení procesu učení, k uvolnění zablokovaného potenciálu v tvůrčích oblastech a také k řešení různých emocionálních problémů, jako jsou úzkost, panika, zármutek a deprese.
Hypnoterapie není náhradou medicínské léčby a nenahrazuje terapii.
Ctím povinnost dodržovat etický kodex Hypnotherapy Society UK, i když již nežiji v UK a už nejsem jejím členem.